Josef Wallis

Josef Wallis
Josef Wallis
	Erb rodu Wallisů z Karighmainu
Prezident nejvyššího soudního místa
	Ve funkci:; 23. prosinec 1817 – 18. listopad 1818
Panovník	František I.
Státní a konferenční ministr
	Ve funkci:; 16. duben 1813 – 1817 ?
Panovník	František I.
Prezident dvorské komory
	Ve funkci:; 15. červenec 1809 – 16. duben 1813
Panovník	František I.
Nejvyšší purkrabí Českého království
	Ve funkci:; 17. červen 1805 – 1810
Panovník	František II./I.
Předchůdce	Jan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína
Nástupce	František Antonín Libštejnský z Kolowrat
Moravský zemský hejtman
	Ve funkci:; 1. leden 1805 – 17. červen 1805
Panovník	František II./I.
Předchůdce	Josef Karel z Ditrichštejna
Nástupce	Prokop Lažanský z Bukové
Prezident rady nad apelacemi v Praze
	Ve funkci:; 5. květen 1804 – 1805
Panovník	František II./I.
Předchůdce	Jan Václav Špork
Nástupce	František Karg z Bebenburka
Nejvyšší zemský sudí Českého království
	Ve funkci:; 31. srpen 1802 – 1804 ?
Panovník	František II./I.
Předchůdce	František z Běšin
Nástupce	František Karg z Bebenburka
Císařský tajný rada
Panovník	František II.
Dvorní rada u spojené českorakouské kanceláře
	Ve funkci:; 1798 – 1802 ?
Panovník	František II.
Rada nad apelacemi
	Ve funkci:; 1795 – 1798 ?
Panovník	František II.
Narození	31. srpna 1767 ; Praha ; Habsburská monarchie
Úmrtí	18. listopadu 1818 (ve věku 51 let) ; Vídeň ; Rakouské císařství
Choť	(1788) Marie Luisa z Valdštejna
Rodiče	František Arnošt Wallis ; Marie Maxmiliána Schaffgotschová
Děti	Maxmilián Wallis ; Ludvík Wallis
Příbuzní	Tereza z Ditrichštejna (vnučka)
Zaměstnání	úředník, politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Královský uherský řád sv. Štěpána ; 1817 rakouský Řád zlatého rouna (č. 884)
	1789 císařský komoří
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František hrabě z Wallis-Carighmain (německy Joseph Franz von Wallis, 31. srpna 1767 Praha – 18. listopadu 1818 Vídeň) byl rakouský šlechtic státník a úředník, působil krátce také jako moravský zemský hejtman.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z původně irského rodu Wallisů, jehož někteří členové se usadili v 17. století v habsburské monarchii. Byl synem viceprezidenta pražského apelačního soudu hraběte Františka Arnošta z Wallisu a jeho manželky hraběnky Marie Maxmiliány Schaffgotschové. Byl synovcem polního maršála a prezidenta dvorské válečné rady Michaela Johanna z Wallisu a polního zbrojmistra Oliviera Remigia z Wallisu. Jeho strýcem z matčiny strany byl českobudějovický biskup Jan Prokop ze Schaaffgotsche.

Rodina a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1788 byl ženatý s Marií Luisou z Valdštejna, neteří Wallisova předchůdce ve funkci moravského gubernátora Josefa Karla z Ditrichštejna a sekavského biskupa Jana Ferdinanda z Valdštejna-Wartenbergu. Měli spolu dva syny – Maxmiliána, poslance českého zemského sněmu, a Ludvíka.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho vychovatel byl teolog Augustin Zippe. Státní službu zahájil roku 1788 u dolnorakouského zemského práva, o rok později se stal císařským komořím, v roce 1795 potom apelačním radou. Roku 1798 byl jmenován dvorním radou u spojené českorakouské kanceláře. V roce 1802 se stal českým nejvyšším sudím a tajným radou, o rok později prezidentem pražského apelačního soudu. Od 1. ledna 1805 do 17. června téhož roku stanul krátce v čele moravskoslezského gubernia, poté byl jmenován českým nejvyšším purkrabím. 15. července 1809 byl jmenován prezidentem dvorské komory, kterým zůstal do 16. dubna 1813, kdy byl jmenován státním a konferenčním ministrem. Během jeho vedení úřadu došlo k v roce 1811 ke státnímu bankrotu a znehodnocení měny. 23. prosince 1817 byl jmenován prezidentem nejvyššího soudního místa, za necelý rok však podlehl mozkové mrtvici.

Na svých moravských panstvích Budíškovice, Moravské Budějovice a Budeč u Dačic se zasloužil o rozvoj ovocnářství, jeho vyšlechtěné odrůdy patřily mezi nejlepší v tehdejší době. Na Moravě dále vlastnil statky Jackov, Krnčice, Knínice, Červený Hrádek a Horní Slatina a v Čechách potom panství Plánice, Němčice a Lovčice.

Pro své zásluhy během francouzské okupace v roce 1805 byl jmenován nejdříve komandérem (1806) a později vyznamenán velkokřížem řádu svatého Štěpána. Byl také vyznamenán řádem Zlatého rouna.