Xylofon

Xylofon
	italsky Xilofono; německy Xylophon; anglicky Xylophone; francouzsky Xylophone;
Klasifikace
	Podle orchestrální praxe: Klávesové nástroje
	Podle způsobu vzniku tónu: Idiofony
Příbuzné nástroje
	Balafon

Xylofon (z řečtiny xylos – dřevo a phoné – hlas) je hudební nástroj ze skupiny bicích nástrojů. Podle Sachs-Hornbostelova dělení xylofon patří mezi úderné idiofony. S největší pravděpodobností pochází z Indonésie a do Evropy se dostal asi v 15. století.

Provedení[editovat | editovat zdroj]

Xylofon se skládá ze soustavy dřevěných kamenů (laděných obdélníkových destiček), na které se hraje údery dřevěnou, gumovou nebo plastovou paličkou.^[1] Pod kameny se nachází soustava rezonátorů. Tónový rozsah je dán počtem kamenů, nejčastější je od c¹ (d¹) do g³ (c⁴).^[1] Xylofon má krátký a ostrý tón. Kameny jsou laděny chromaticky.

V symfonickém orchestru se používá jako sólový nástroj.

Xylofon v hudebních dílech[editovat | editovat zdroj]

Xylofon se nachází v mnohých dílech evropské klasické hudby. Jedny z prvních děl s xylofonem jsou skladby Danse macabre (1874) a Karneval zvířat (1886) od francouzského skladatele Camilla Saint-Saënsa. Také Gustav Mahler použil xylofon ve své Šesté symfonii. K popularizaci xylofonu v USA na začátku 20. století přispěla hlavně obliba hudebního stylu ragtime.